Návrh zákona o převodu vlastnického práva k zemědělským pozemkům: Vítězové a poražení

?????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????

8 Fragmentace, Hrozby pro půdu

Skupina komunistických poslanců předložila Sněmovně 1. března 2017 Návrh zákona o převodu vlastnického práva k zemědělským pozemkům – Sněmovní tisk 1046. Jmenovitě se jedná o členy Zemědělského výboru Sněmovny Pavla Kováčika, Marii Pěnčíkovou a Josefa Šenfelda.

Podstatou návrhu je zavedení povinnosti pro vlastníka zemědělského pozemku nabídnout jej při prodeji přednostně jeho nájemci, respektive pachtýři, a státu. Přínosy omezení vlastnických práv majitelů zemědělských pozemků se v Důvodové zprávě k návrhu zákona vysvětlují především „veřejným zájmem“, který má nabývat různých podob. Od ochrany půdy před degradací přes zabránění vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu až po zastavení skupování české zemědělské půdy nezemědělskými subjekty a zahraničními investory. Nic nemůže být vzdálenější od reality než představa, že tento zákon může jakkoli výše uvedenému zabránit.

Cui bono, cui prodest?

Snaha omezit vlastnické právo majitelů zemědělských pozemků ve prospěch především velkých zemědělských společností není nová. Myšlenka předkupního práva byla diskutována na půdě Agrární komory ČR minimálně od roku 2014. Návrh zákona obsahoval řadu sporných bodů, které byly ve zjevném konfliktu jak s Ústavou ČR, tak s právem EU. Mezi členy Agrární komory neměl zákon většinovou podporu, rovněž se nenašla skupina ochotných zákonodárců, která by návrh předložila Parlamentu coby poslanecký návrh.

Na podzim 2016 se k předkupnímu právu vrátil Zemědělský svaz ČR, zájmová organizace sdružující především velké zemědělské korporace vzniklé na základech socialistických JZD, a přišel s vlastním návrhem zákona. „Rozeslali jsme návrh předsedům politických stran respektive zástupcům politických stran a vyzvali jsme je k diskusi. Musím říct, že komunisti nás překvapili, protože to okamžitě vzali a zařadili do jednání Poslanecké sněmovny. Takže v současné době je ten návrh v Poslanecké sněmovně. Návrh toho našeho zákona,“ řekl 14. 3. před Výborem Zemědělského svazu ČR jeho předseda ing. Martin Pýcha (čas 42:15).

Ve stanovisku ZSČR ke SVÉMU návrhu zákona pak dodává: “Zemědělský svaz ČR plně podporuje návrh zákona o některých otázkách spojených s převodem vlastnického práva k zemědělským pozemkům, který předložil šéf komunistického poslaneckého klubu Pavel Kováčik spolu se dvěma svými stranickými kolegy. … Jde nám o to, aby se zemědělcům neprodávala půda pod rukama. Aby půdu vlastnili čeští zemědělci. Hrozně nerad bych se u nás dožil situace jako v některých afrických zemích, kde velké množství půdy skoupila Čína, aby si zajistila dostatek potravin pro své obyvatele do budoucna.“
O skutečném autorovi návrhu zákona a jeho hlavních beneficientech tedy není pochyb.

Zemědělský svaz ČR je zájmovou organizací sdružující především velké zemědělské korporace. Z celkového počtu 975 členů je to 357 zemědělských družstev, 296 akciových společností a 162 společností s ručením omezeným. Zbylých 160 členů jsou odbytová družstva, fyzické osoby a ostatní. Členové ZSČR hospodaří na 1,08 mil. ha zemědělské půdy, což představuje cca 31 % zemědělského půdního fondu ČR. Na jednoho člena Zemědělského svazu ČR (včetně na půdě nehospodařících odbytových družstev apod.) tak připadá obhospodařovaná půda o průměrné velikosti 1 107 ha.

Parciální vs. veřejný zájem

Vlastní půda velkých zemědělských korporací tvoří zhruba jen 10 – 20 % z celkové výměry, na které hospodaří, 80 – 90% tvoří půda pronajatá resp. propachtovaná. Přijetím návrhu zákona o převedení vlastnického práva k zemědělským pozemkům tak velké zemědělské korporace – členové Zemědělského svazu – získají odhadem předkupní právo a přednostní přístup k 800 – 900 tis. ha zemědělské půdy. Všech 886 zemědělských korporací, které v ČR hospodaří na výměře 1000 ha a více, pak získá předkupní právo a přednostní přístup k půdě o výměře odhadem 1,4 – 1,6 mil. ha (cca 43 % veškeré zemědělské půdy v ČR).

Tab. 1 - Struktura českého zemědělství dle výměry obhospodařované půdy

Tab. 1 – Struktura českého zemědělství dle výměry obhospodařované půdy

„Přínosem“ navrhovaného zákona tak bude diskriminace v přístupu k půdě ostatních, především drobných a malých, zemědělců, kteří v současné době hospodaří z větší části na vlastní půdě. Doslova smrtící pak bude pro mladé a začínající drobné zemědělce, kterým uvedený návrh zákona efektivně zabrání v pořízení vlastní půdy a ve startu hospodaření.

Drobní vlastníci půdy budou při jejím prodeji nejen zatíženi zbytečnou a zdlouhavou administrativní zátěží při předkládání povinné nabídky oprávněným osobám, ale díky znefunkčnění trhu s půdou a poklesu ceny půdy dojde ke znehodnocení jejich majetku, za který již při prodeji neobdrží spravedlivou cenu.

Zájem ochrany půdy a snížení její degradace je nezpochybnitelným veřejným zájmem. Neexistuje však souvislost mezi předkupním právem a ochranou půdy. Neexistuje žádná vědecká nebo jiná studie, která by prokázala, že hospodář se změnou vlastnického vztahu k půdě změní i způsob hospodaření, který povede ke snížení degradace půdy. Myšlenka ohleduplnějšího hospodaření „na vlastním“ je ničím nepodložené a neprokázané klišé lobbyistů zemědělských velkopodnikatelů.

Přes 50 % půdy je u nás ohroženo vodní erozí, 18 % větrnou erozí, 49 % půd je utuženo, půdám chybí organická hmota a postupně se okyselují. Eroze každoročně odnese přes 21 mil. tun ornice v hodnotě přes 4,3 mld. Kč. Lví podíl na tom má nevhodný způsob hospodaření některých zemědělských podnikatelů.

Degradace půdy se sníží šetrnějším hospodařením, změnou přístupu k půdě a především změnou hospodáře, což je v přímém rozporu s přednostním právem pro současného hospodáře.

Návrh zákona o převodu vlastnického práva k zemědělským pozemkům nijak nebrání tomu, aby zemědělský podnikatel – nový nabyvatel půdy tuto půdu svým hospodařením dále neničil, nezcizil nebo nepožádal o její vynětí ze zemědělského půdního fondu. Návrh zákona o převodu vlastnického práva k zemědělským pozemkům nijak nechrání degradující zemědělskou půdu, ale přiznává špatným hospodářům, kteří způsobují znehodnocení půdy a škodu jejím vlastníkům, předkupní právo a přednostní přístup k této půdě. Není to zákon o ochraně půdy, ale o předkupním právu, jeho cílem není ochrana půdy ale jen předkupní právo, které poskytuje bezdůvodné privilegium především největším nájemcům půdy – průmyslovým zemědělským podnikům, skutečným autorům a předkladatelům Návrhu zákona o převodu vlastnického práva k zemědělským pozemkům.

Neexistuje žádný veřejný zájem na bezdůvodném privilegiu pro zemědělské velkopodnikatele na úkor začínajících a malých zemědělců a 2 milionů drobných vlastníků půdy.

8 reakcí na “Návrh zákona o převodu vlastnického práva k zemědělským pozemkům: Vítězové a poražení”

  1. Tom napsal:

    Jak to nějak souhrně shrnout, aby si v článku našel člověk vše podstatné, a přitom nebyl jednostranně přesvědčen o tom, že nápad (rozumějte návrh zákona) je to opravdu špatný, že pošlapává lidská práva, že porušuje ústavu ČR?
    Z tohoto článku to bohužel jednoznačně nelze. Ačkoliv Vaše články s menší či větší pravidelností čtu , a to hlavně díky facebookovým stránkám, které máte, nemohu souhlasit s množstvím negativ. Každý člověk, který někdy něco napíše, více či méně přidává do článků svoje vlastní pocity a své přesvědčení a názory. Je to samozřejmé. Pakliže ale píšete takovéto stránky a snažíte se dělat něco pro ochranu půdy, což je chválihodná věc, měli byste se alespoň trochu zamyslet nad všeobecnějším pohledem, zjištěním více informací a celkovým rozhledem, abyste mohli čtenářům předat informace, které budou objektivní. Informace, co podáváte, totiž čtou lidé, kterým není naše zem a půda lhostejná. A především pak hladoví čtenáři facebooku skloňují a upravují jakékoliv názory do největších extrémů bez zjištění dalších informací. Taková je již dnešní doba. Nicméně konec kritiky (doufám), nyní bych se rád zaměřil na několik informací, které zvláště někteří čtenáři nemají a než vyřknou slova vzteku, měli by o nich vědět. A to alespoň to málo, co vím já.

    Jako člověk pocházející ze zemědělské rodiny a studující Mendelovu univerzitu v Brně (neboli, jak se dříve jmenovala Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu), jsem mohl pozorovat problémy, které souvisí se skupováním pozemků i z druhé a třetí strany. Druhou stranou je myšlena moje rodina, jež vlastní několik hektarů zemědělské půdy a rovněž několik hektarů lesa. O les ale takový zájem není… Tou třetí stranou jsem měl na mysli příbuzného, který dělá v podniku, jež obhospodařuje (ano, konvenčně, nejedná se o BIO zemědělství) asi 3000 hekterů zemědělské půdy. Jedná se o bývalé JZD. A třeba mne za to ukamenujte, že podnik, jež je mimochodem akciovou společností, není ve vlastnictví malého soukromého zemědělce…

    To jsem ale zase trochu odběhl od důležitého tématu, které chci nastínit. A tím je hromadné skupování pozemků. A majiteli se nestávají drobní zemědělci, ale především podnikatelé a lidé, kteří s půdou spekulují a nemají k ní žádný vztah. V poslední době se dokonce objevují investoři ze zahraničních zemí, například ze Saudské Arábie. Cílem zemědělců není v žádném případě omezit možnost nakládání z vlastním majetkem. A státu zajisté rovněž ne. (Alespoň tak jsem to včera slyšel od ministra zemědělství Mariana Jurečky, jež mimochodem zdůrazňoval různá opatření, díky kterým naopak větší zemědělci nemají takové šance na některé dotační programy dosáhnout. Rovněž se sníží, a myslím, že říkal, že to je připravovaná novinka, možnost dosáhnout na dotace zemědělcům, kteří hospodaří na velkých parcelách. Cílem tedy bude snížení erozí takovou méně násilnou cestou. Půdu jsme zdědily, a tak děláme, co umíme a s penězi, co umíme, …) Jde spíše o to, aby půda zůstávala v českých rukou, a aby na ní mohli zemědělci hospodařit. A představa, která rovněž na facebooku padla, že půdu sami zemědělci v budoucnu budou chtít vyjmout ze zemědělského půdního fondu, aby ji dobře speněžili, je mylná. Přeci půdu, na které chci hospodařit a vydělávat nebudu prodávat. Naopak.
    Mnozí investoři, nemající k půdě vztah, vidí možnost výdělku a nechávají si od zemědělců platit mnohonásobně vyšší částky, než původní majitelé. Ale to je pro zemědělské podniky devastující. Některé podniky nemají peníze, aby mohli platit takové sumy, jež se od nich žádají. A citelně to pociťují právě ty větší zemědělské podniky, protože obhospodařují více půdy (neříkám, že vždy dobře), kterým v poslední době půdy ubývá. Tím klesají zisky a narůstají výdaje, a někdy i dluhy. A bez peněz se špatně mění hospodaření na půdě, když nemůžete stroje, jimiž byste chtěli lépe půdu spravovat, nakoupit. Vše je propojené se vším. To je třeba si uvědomit.

    A abych ještě upřesnil, jak to dnes chodí, … Mnoho vlastníků půdy, jejichž předci na této půdě hospodařili, k půdě již vztah nemá. Je to dáno smutným obdobím vyvlastňování a vznikem družstev za doby komunismu. Po tomto období se již mnoho lidí k zemědělství nevrátilo a vazbu na svůj vlastní kousek země ztratilo. A tito lidé, ať již z důvodů finančních nebo jen proto, že v půdě nevidí nic, čeho by si měli cenit, se půdy vzdávají poměrně snadno. Nám osobně chodí nabídky na půdu ( a to nemnoho bonitní, tedy cennou a výnosnou), někdy až třikrát převažující momentální tržní hodnotu půdy. (Teď mne tak napadá odbočka související s možným strachem lidí, že cena půdy v souvislosti se zákonem klesne. Je to hloupost. Cena půdy je dlouhodobě na vzestupu a to i díky okolním zemím, u nichž se cena půdy navyšuje, a pořád je vyšší než u nás. Tento tlak zvenčí tedy přirozeně působí i na cenu půdy v ČR. Jen by již nikdo nenabízel částky o tolik převyšující momentální cenu půdy, za kterou, pakliže je to možné, se půda běžně prodává a dle které se oceňuje.) Lidé, kteří takto investují bývají právníci, developeři, prostě lidé, jež peníze mají a potřebují je někam uložit s dobrým ziskem. A pakliže začnou po koupi tlačit na zemědělce s cenou pachtovného, může se jim podařit, že se jim investice do pár let vrátí, a pak již bude jen vydělávat. A pakliže zemědělec nebude chtít, může přeci nechat půdu ladem či úhorem. Jsou na to přece dotace. Takže na své si investor přijde buď, jak buď.

    Ještě bych rád dodal, že některé družstva dodnes nemají ani některé budovy na své vlastní půdě, a v případě, že se jim prodá pod nosem, je to problém, který se nedá řešit.

    Snad jsem trochu vysvětlil svůj názor na předkupní právo. Věřím, že pokud nebude zákon ušit horkou jehlou, jak tomu mnohdy bývá, může být půda prodávána jakémukoliv (i malému) zemědělci. Ale důležité v současnosti je omezit koupi zahraničními investory a dále spekulanty s půdou, kteří k ní nemají vztah a nemají v úmyslu půdu dále 100% využívat (či pronajímat k tomuto účelu za rozumnou cenu). Využití může být klidně pro luční hospodářství, proč ne, ale nechat půdu ladem jen proto, že za to jsou peníze je nesmyslné.

    Sice politikům příliš nevěřím, ale občas se i jim některý ten zákon povede. I když v poslední době spíše výjimečně.

    PS: Doufám, že můj příspěvek alespoň někdo dočte až sem, a že se nebudu muset stydět za svůj pravopis, o kterém si nedělám žádné iluze. Snad načerpáte díky tomuto o trochu více informací a budete si moci udělat svůj vlastní názor. A třeba se mi podaří, že si někdo sežene více dalších informací o této problematice.
    A pakliže nepatříte k sociálně slabší části společnosti, prosím, kupujte české potraviny, je to první a hlavní způsob, jak zemědělce podpořit, a dát jim finanční možnost něco změnit. Způsob je již na vás. (Ale preferoval bych drobné obchody nebo i farmářské trhy. Supermarkety tlačí u výrobců cenu dolů, ti pak mají ztráty. Ale přece to zboží nevyhodí, že? Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.)

    Tom

    • Karel Hradec napsal:

      Zemědělství je podnikání jako každé jiné. O vyjmutí pozemku ze ZPF rozhoduje vždy a všude stát, tady vlastnictví není důležité. Česká republika je významným vývozcem základních potravin, ač to tak z platební bilance nevypadá, tedy potravinová bezpečnost této země je zajištěna.
      Co se týče pachtovného: každý může žádat o jeho zvýšení, je na zemědělci, jak se rozhodne. Navrhovaný zákon zkomplikuje prodejní proces a zúží svobodu prodat komu se mi zlíbí pouze na cenu – ale já třeba nechci prodávat vnukovi komunistického předsedy, který naší rodině ty pozemky sebral, byť nájem mi třeba nevadí. Pokud zemědělský podnik nemá peníze, proč nepožádá své akcionáře? Protože nemůže, protože ty menší v minulosti okradl, jak jsme mohli často vidět? Bankrot je normální věc. Podnik o peníze přijde, druhý vydělá. Na půdě se bude stále hospodařit.
      Dobří hospodáři se nemusí bát, že jim lidé pole kdykoliv nepronajmou za rozumnou cenu nebo následně neprodají. Netřeba vměšování státu.

      • Tom napsal:

        Za Váš komentář děkuji.
        Ačkoliv s některými Vašimi názory prostě nemohu souhlasit s jinými se ztotožňuji a uznávám je. Neříkám, že by půdu neměl moci člověk prodat. Jen mi přijde rozumější, že se prodá zemědělci a ne člověku bez citu k ní. Ale možnost volby by být měla. Rovněž prodání například sousedovi, který by jen chtěl mít vedle svého pozemku opět svůj a ne třeba nějakého právníka či Araba, bych podpořil.
        Na druhou stranu myslet si, že takoví podnikatelé, co zkoupí například 50-100 hektarů nemají vliv, a tedy i páku, jak tlačit na cenu, byť by byla nehorázně vysoká, je nesmysl. Vy sice tvrdíte, že na zvýšení má právo každý, ale zvýšení na 2-5 násobek původního nájmu je opravdu hodně. Proč ne třeba jen na 1,5násobek?

        Mnoho potravin vyvážíme, ale mnoho i dovážíme, a nemuseli bychom. To bych rád řešil. Proč přivážet něco z jiného státu, když člověk poblíž nemá odbyt? Nedávno jsem viděl celé pole se zelím, které nebylo zklizeno, pravděpodobně z důvodu, že nebylo komu jej prodat. A přitom zelenina obecně je potravinou, kterou dovážíme. Ale nemuseli bychom…
        Každopádně děkuji za reakci a přeji příjemný den.

        • Petr Hanák napsal:

          Dobrý den, jak jsme psali v předchozím článku, typický český zemědělec je dnes velká firma (1983 podnikatelů hospodaří na 71% výměry zemědělské půdy). Zatímco v roce 1989 pracovalo v zemědělství 500 tisíc lidí, dnes je to 90 tisíc lidí. Pokud chcete někomu z nich dát předkupní právo, klidně to udělejte. Ostatní nechť konají dle vlastního uvážení. My jsme proti donucování ze strany státu.
          Co se týče navyšování nájmů: každý rozumný majitel chce navýšit jen tam, kde mu to někdo zaplatí. Je tolik možných kombinací způsobů hospodaření, plodin a konstrukcí nájmů, že si netroufám říci od stolu, jak je správně vysoké nájemné. Pokud se zemědělec zajímá o svého pronajímatele, dobře hospodaří a udržuje kontakt, má na své straně i sympatie pronajímatele.
          Jinak, co se týče dovážené zeleniny…. Jinde ji umí vyrobit levněji. Náš stát skrze dovoz pracovních sil z Ukrajiny, Slovenska či Vietnamu již mnoho let ničí výši platů těch nejméně kvalifikovaných lidí a proto dnes Češi nechtějí pracovat na zeleninovém poli (což je něco jiného než řídit traktor). Na to není jednoduchá odpověď. Ale řešením není vyšší podpora zemědělců ze strany státu. Velcí podnikatelé si pak jen koupí nejnovější automat a propustí další české zaměstnance – tam to spěje. To není samo o sobě špatně, ale proč na to máme přispívat z daní a zvláště těm, co půdu ničí?

        • Tom napsal:

          Po roce 1989 se zemědělství odcházelo z mnoha důvodů. A nebudeme si nic nalhávat, někteří ze zaměstnanců tam museli pracovat, protože neměli jinou možnost. Na druhou stranu takový podnik tehdy měl vlastní zedníky na údržbu a opravu budov případně na drobnější zakázky. A bylo toho mnohem více. S jiným stavem se lidé museli vypořádat. Některým se to povedlo lépe, jiným hůře. Já znám bohužel spíše ten druhý případ. Lidé se v tomto podniku sice snaží, ale přesto, že je to velký podnik, konkurence je tvrdá a podmínky od obchodů, mlékáren, … nejsou dobré. Ale je to trochu začarovaný kruh a nerad bych obviňoval například zmíněné mlékárny, jež mají také konkurenci a to nejen českou, ale také zahraniční.
          K některým dalším věcem, vlastně by se dalo říci ke všem, mám mírné výhrady, ale vesměs s Vámi musím souhlasit.
          Jen bych byl rád, abyste si promluvil s některým zemědělcem, který nehospodaří na vlastní půdě a zeptal se jej, jaké to je se skupováním půdy v praxi. Možná byste získal informace i z druhé strany. Řekněme si to totiž otevřeně. Kolik vlastníků půdy k ní má dobrý vztah. Někdy to nemusí souviset jen s chováním vlastníků vs. zemědělců. I když souhlasím, že to na věci podíl mít může a často jistě i má.
          Děkuji za reakci pane Hanáku.

  2. Tom napsal:

    A možná ještě drobný dodatek, to že půdu vlastní malý zemědělec automaticky neznamená jeho lepší chování k ní. Mohou se naopak vyskytovat i opačné případy… Přemýšlejte o tom.

    • Bob napsal:

      Mate praci, hledate novou a najdete ji. Jenze komuniste navrhnuli novy zakon a strana financovana velkopodnikateli prosadila jeho schvaleni.
      Novy zakon rika: pokud je stavajici zamestnavatel plne ceskou firmou, musite mu nabidnout i sve dalsi sluzby za stejny plat, ktery jste si vyjednal u noveho zamestnavatele.
      A pokud je potencialni novy zamestnavatel vlastneny ze zahranici, nesmite k nemu prejit vubec.

      • Tom napsal:

        To mi přijde jako aprílový žert. V ČR je tolik zahraničních firem, že už tu těch ryze českých mnoho nezbývá. Nicméně pracovat tam, kde si zvolíte by mělo být právem, které by snad nemělo být omezeno. Vždyť za komunistů vám i diktovali kde musíte, nejen kde nesmíte dělat. Nechci se toho dožít a věřím, že na to existuje klička. (Jako ostatně na většinu zákonů.)

Napsat komentář